Emma Montgomery

Záujmy: Již od mala se věnuje krasobruslení a baletu, okrajově i jinému tanci. Zbožňuje hudbu, hlavně tedy instrumentální, ale sama na žádný hudební nástroj nedokáže vyloudit příjemný tón. Dalším koníčkem, který je nutno zmínit, jsou zvířata. Ačkoliv se tetelí blahem v přítomnosti jakéhokoliv tvora, její srdce ulovily hlavně kočkovité šelmy. Není divu, že vlastní jednu stále nespokojenou kočku plemene ragdoll. Kariéra úspěšné krasobruslařky jí umožnila navštívit několik dalších zemí, díky čemuž si naprosto zamilovala cestování. Také v jejím pokoji objevíte hromadu neuměleckých fotografií s veselými popisky daného místa včetně památkového hrnečku. Ano, dá se označit za šílenou sběratelku hrnků. Za okrajový koníček lze poté označit lukostřelbu a kouzelnické triky s kartami, které se naučila od dávného přítele. 

Charakter:

Emma, malá pihovatá víla z ledového království. Okolní svět ji často považuje za mladší, než ve skutečnosti je. Možná kvůli nevinnému výrazu princezny z pohádky nebo drobné postavě, jejíž výška dosahuje lehce přes metr šedesát. Ve společnosti je naše krasobruslařka téměř nepřehlédnutelná. Nebudu teď zmiňovat povahové vlastnosti, které nesou velký podíl, ale o atraktivním, možná trošku nezvyklém zevnějšku. Jestliže kolem vás Emma proletí svou typicky rychlou chůzí s patřičnou dávkou elegance, pravděpodobně chvilku zůstanete opařeni, zda jste nebyli svědkem úkazu nějaké bájné bytosti, neboť díky vlající hřívě ohnivých vlasů postřehnete pouze zvonivý smích. Její vlasy skutečně tvoří jakýsi ohnivý prapor, jelikož mírně zvlněné pramínky sahají až pod lopatky a disponují několika odstíny zrzavé, záleží na světle. Svázané do drdolu nebo pleteného copu jsou k vidění pouze když Emma skotačí na ledě. Pokud se bude tohle veselé stvoření chvíli motat ve vaší blízkosti, postřehnete štíhlou, pružnou a pevnou postavu sportovce, která ovšem nepostrádá ty správné ženské křivky. Emma patří do skupiny dívek s přející štěstěnou, neboť jako odbornice na porušování zdravé výživy nepřibere ani gram, přestože spořádá klidně půlku dortu. A zahlédnete pihy! Piha sem, piha tam, obličej plný roztomilých pih! V zimních měsících je možno neposedné tečky zahlédnout i v dekoltu nebo na hřbetě paží. Nečekejte užívání žádných kosmetických přípravků na jejich zakrytí, ne, vždycky budou plně vystaveny na obdiv. Možná i ony přidávají na mladším vzhledu? Kdo ví. Jestli Emmu přimějete chvíli postát, vaši pozornost určitě přitáhne hnědý pár očí. S dovolením použiji komentář jednoho bruslaře, který pravděpodobně zkouší započít básnickou kariéru - nezapomenutelná hnědá očka, nemohu se rozhodnout, jestli jsou oříškové, bronzové nebo snad nazrzlé? Jako dvě studánky vířících odstínů, mohl bych se v nich klidně utopit. Ano, zní to vtipně, ovšem popis je celkem vystihující. Můžeme dál tlachat o klenutém obočí, hustých řasách, jemně řezaných ústech a tak dále, ale čas bohužel kvapí. Co bych ještě ráda zmínila, je Emmina láska k baretům. Nebo posedlost? V šatníku ukrývá hned několik barevných variant, které pomalu nemůže unosit, ale vždy si najde nějakou výmluvu, proč koupit další. Tak, přesuňme se kousek jinam. Zima, sníh, led. Tyto tři zcela obyčejné jevy počasí, které někdo proklíná a snaží se je přežít v teple svého domova již od dětství vykouzlily Emmě na tváři veselý úsměv. Vlastně v ní probouzely úplně nový život. Brusle se staly jakousi cestou, jak z něj vykřesat všechno dobrodružství a vášeň. Jediným pohledem do jejích hnědých očí lze objevit mnoho tajuplných jiskřiček šeptajících o energii, šibalské drzosti a až dětské radosti, kterou Emma do života vkládá každý moment, neboť žije hlavně okamžikem. Neohlíží se do minulosti, ani slepě netápe v budoucnosti, prostě přijme, co je teď - v přítomnosti a snaží se z ní vytěžit co nejvíc. Koneckonců, žijeme jen jednou. Ráda vyhledává společnost, chce být středem pozornosti a zažít nějakou zábavu. Nečekala bych od ní seriózní vystupování dámy, spíš neposedný živel ničící harmonickou atmosféru. Většinou nemá problém navázat kontakt s cizími lidmi, neboť svým přátelským a veselým dojmem působí jako živoucí magnet. Konverzaci poté obohacuje vtipkováním prodchnutým lehkou ironií či sarkasmem. Zábavu vnímá několika různými směry, do nichž můžeme zařadit i porušování pravidel, které Emmu opravdu hodně baví. Netají se ani tím, že k tomuto nekalému skutku svádí ostatní. Nestydí se dávat najevo všechny své emoce, které občas nabývají bouřlivých rozměrů. Jakožto cílevědomý člověk s vlastními názory nemůže vystát, když ji někdo zkouší jakýmkoliv způsobem ovlivňovat. Je to jedna z věcí probouzející onu bouři, která sice netrvá dlouho, za to ale udeří prudce a zůstane uchovaná v paměti velice dlouhou dobu. Je tak trochu puntičkář. Emmin pokoj vždy září čistotou a organizovaností, nikdy v něm nenajdete žádné zbytečnosti, jelikož ty jsou bez milosti vyhozeny. Každá práce musí být naprosto perfektní, dotažena do konce. Nevyjímaje případy, kdy oním úkolem není zrovna nadchnuta. Klidně nad tím stráví celý den, přičemž ji desetkrát předělá, dokud nebude spokojená. Stejný postup očekává od svých spolupracovníků, kterým má tendence až otravně rozkazovat. Emma zbožňuje fantasy, sama má obrovskou představivost, kterou vždy nejlépe využila při vytváření programů krasobruslení, neboť ráda své okolí překvapí něčím novým, originálním. Řekněme, že je dost praštěná dokonce k tomu, aby se svými vysněnými příběhy nechala unášet a pobíhala v rozevlátých šatech a věnečkem napříč ranní rosou. Abych ale Emmu jen nevychvalovala, zmíním něco z druhého soudku. Sem tam zpod nevinného vzezření milé víly vykukují růžku egoismu a pěkné zákeřnosti, hlavně vůči osobám, které jí nepadnou do noty. V případě, že přeteče opravdu velký pohár trpělivosti, dokáže být nepříjemná a mrzutá na kohokoli, kdo jí věnuje pouze špatný pohled. Pokud nemá možnost svou energii využít prostřednictvím nějaké činnosti, pohrává si se vším, co jí přijde pod ruku, hlavně tedy gumičky do vlasů.

Minulosť:

Můj status druhé kasty jistě napovídá, že jsem se nikdy neměla špatně, aspoň tedy po finanční stránce... Connor a Evelyn Montgomery, moji rodiče, ten malý křičící uzlíček zbožňovali. Jejich vysněné děťátko, krásná a zdravá holčička, malá Emma. Rovnou říkám, že jsem nedostala všechno, na co jsem ukázala prstem, přestože naše finanční prostředky rozhodně problémy nebyly. Naopak, nikdy mi nic nedali úplně zadarmo, musela jsem si to zasloužit. Dobré známky, správné způsoby, žádné problémy ... jenom ukázka několika základních pák, kterými šlo vymámit nějakou odměnu. Jelikož matka vystupuje jako úspěšná herečka a táta je moderátor, pochopitelně chtěli vést můj život obdobnou cestou. Hlavně tedy matka. Ještě jako malou mě s sebou brávala na natáčení, která byla upřímně neskutečně nudná. Zdlouhavá, nezajímavá, plná nespokojených lidí a nudná. Dokonce bych si zahrála v reklamě, kdyby táta tehdy nezakročil. Vždycky mi dával na výběr, jakou cestu si vyberu, nehledě, jestli byla špatná nebo dobrá, jen zpovzdálí přihlížel, abych dostala lekci a poučila se ze svých chyb sama. Za to jsem ho měla vždycky ráda. Mé představy o tom, čím chci jednou být, ale spočívaly trochu někde jinde. Poprvé mi tenhle sport padl do oka v televizi, jednalo se snad o nějaké mistrovství, už si nepamatuji přesně. Důležitější je, že mě fascinoval. S jakou lehkostí předváděli dech beroucí piruety a skoky na ledě za doprovodu krásných skladeb, vypadali tak kouzelně... Ano, mluvím o krasobruslení. Od této chvíle mě nic jiného nezajímalo. Kdykoliv běžel nějaký záznam, s předstihem jsem seděla u televize, doma jsem se oblékala jako krasobruslařka a skákala po pokoji jako bych soutěžila mezi nejlepšími krasobruslaři světa, samozřejmě v mých představách zlatá medaile vždy připadla mně. Kdykoliv mi rodiče položili otázku, co si přeješ k narozeninám nebo k Vánocům, odpověď zněla brusle. V té době ale štěstí nestálo na mé straně, neboť svět přivítal Liama, mého mladšího bratra a veškerá pozornost se uchýlila někam jinam. Brusle musely počkat. Největší překážkou byla máma, neboť tenhle můj nový výmysl vůbec nepodporovala a stále zkoušela vychovat ze své dcery slavnou herečku. Tohle mi samozřejmě ale neřekla. Upřímně, bratříčka jsem kvůli tomu hodně obviňovala a jako správný starší sourozenec jsem jej neustále .. hm šikanovala asi bude trochu silné slovo, ale celkem výstižné. Taky že mi později vracel stejnou měrou. Dnes ho samozřejmě zbožňuji, udělala bych pro něj všechno, ale to odbíhám. Jedna věc, ve které mi rodiče ustoupili, byl balet. Správný krasobruslař přece musí umět balet! Hlavně z důvodu, že baletní studio bylo ve vedlejší ulici, takže jsem tam mohla chodit sama. Tak, o pár let později přišly ony osudné narozeniny, které v životě nezapomenu. Proč? Táta mě vzal k zimnímu stadionu a tam mi předal neumělecky zabalený dárek. Byly to brusle. Po první hodině krasobruslení jsem se cítila jako v nebi, milovala jsem to. Jak šel čas, najevo vyšel i můj přirozený talent, ne nechci se chlubit, jen říkám pravdu. Brzy přišla moje první soutěž, absolutně jsem vyhořela, nervozita z tolika zvědavých očí udělala své. Docela mi to zbortilo malý sen o tom, jak hned první soutěž vyhraji, čímž odstartuji svou hvězdnou kariéru. Ale táta se smál překypující štěstím, že jeho malá holčička skutečně absolvovala svůj první závod. Povzbudil mě, utěšil, vždycky tu pro mě byl, když jsem to nejvíc potřebovala. Přišly další soutěže. Začala jsem si je užívat, nervozita zmizela. Nebruslila jsem jenom pro své srdce, které nadšeně bilo pokaždé, jakmile mi tvář ovanul chladný vzduch proudící z ledu, ale taky pro tátu. Chtěla jsem, aby měl důvod, být na mě pyšný. Pokud jde o matku, svou pozornost obrátila k bratrovi a jaksi mě vyškrtla ze své mateřské lásky. Zejména když odbyly patnácté narozeniny a já svůj život začala řídit víc dle sebe. V té době se mé úspěchy již rozšířily do světa. Objevili se fanoušci, novináři, reportéři, každý chtěl vědět víc o malé hvězdě krasobruslařského světa, která doslova vyrostla z ničeho. Kvůli prestižním soutěžím konaným v různých zemích jsem často vycestovala na několik dní či týdnů pryč. Ach, cestování, další úžasná věc, kterou mi krasobruslení přineslo. Jelikož mi výhry přinášely vlastní finanční obnosy, v osmnácti jsem si koupila vlastní byt a odstěhovala se. Nikdy bych peníze nežádala od táty, přestože by mi koupil klidně celý svět, kdybych chtěla. Brzy jej obývala i kočka, mé další tajné přání. Jelikož táta měl alergii na psí i kočičí chlupy, žádný mazlíček nepřipadal v úvahu. Kromě rybiček. Co následovalo potom, asi každému dojde. Přišla ta prokletá přihláška. Bývala bych ji vyhodila, kdyby zrovna ten den nepřijeli rodiče na návštěvu a matka onen kus papíru nezaregistrovala. Po dlouhé a únavné hádce jsem ji nakonec chtě nechtě vyplnila. Takže mi nezbývá jiná možnost, nadšená z tohoto vývoje událostí zrovna nejsem, ale přeci jen jde o jistý typ soutěže...   

Rodina: Otec - Connor Montgomery, matka - Evelyn Montgomery, mladší bratr - Liam Montgomery